Kardinál Tomáš Špidlík se narodil 17. prosince 1919 v moravských Boskovicích. Po absolvování boskovického gymnázia směřuje na učitelskou dráhu, studuje v Brně na Masarykově univerzitě. Po uzavření vysokých škol nacisty vstupuje do Tovaryšstva Ježíšova, pobývá několik let na Velehradě a po válce odchází studovat do Maastrichtu, kde je r.1949 vysvěcen na kněze.

Protože návrat do komunistického Československa by byl životu nebezpečný, představení jej posílají do Itálie, nejprve je rok ve Florencii a pak v Římě. Zde se stává r. 1951 spirituálem Nepomucena, spolupracovníkem Vatikánského rozhlasu (pravidelně každý pátek, po téměř 60 let, až do dne jeho smrti, jsme mohli slýchat jeho zamyšlení k nadcházející neděli). I když pobývá v Nepomucenu, přísluší do řeholního společenství při Papežském Orientálním Institutu, kde hned po příchodu do Říma začíná studovat a po doktorátu z teologie se tam stává profesorem spirituality křesťanského východu; je autorem mnoha knih a uznávanou autoritou v oboru.

Po roce 1989 kdy končí službu spirituála v Nepomucenu zakládá Centro Studi e Ricerche Ezio Aletti, kde v malé komunitě žije až do své smrti.
Roku 2003 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. Do svého kardinálského erbu si vložil heslo Ex toto corde ("Z celého srdce").

pátek 30. dubna 2010

Homilie biskupa Josefa Hrdličky

Homilie biskupa Josefa Hrdličky z posledního rozloučení 
s kardinálem Špidlíkem na Velehradě dne 30. dubna 2010

Pokoj a dobro vám, milí účastníci tohoto pohřbu, kteří patříte do velkého zástupu spřízněných duší se zesnulým otcem Tomášem. Pokoj a dobro i vám, přátelé u televizorů. V Janově úryvku jsme právě slyšeli dvě jména: Ježíš a Tomáš. Jména aktuální i pro tuto chvíli. Ježíš hovoří a Tomáš se ptá: „Jak bychom mohli znát cestu, Pane, nevíme, kam jdeš."
A právě díky Tomášovi a jeho odvaze ptát se, vděčíme za Ježíšovu odpověď, kterou by bez té Tomášovy otázky možná tak jasně nevyslovil. Tomáši „Já jsem ta cesta, pravda a život." Kdo se ptá, ten se dozví, a kdo se ptá Krista, přijme útěchu i naději vždy ještě větší, než čekal.
Právě zde a nyní, přátelé, jde o podobný dialog, kde vnímáme dvě jména: Ježíš a Tomáš. Také nás učil otec Tomáš Špidlík ptát se a nalézat odpověď. A věříme, že Ježíš se i nyní obrací k tomuto svému příteli Tomášovi se stejným ujištěním, - protože i tento náš milovaný zesnulý mu nabídl svůj život a v jeho službě rozvinul i všechny ty velké dary, které od něho dostal. Ano, náš otec a bratr Tomáš kardinál Špidlík šel cestou, která se jmenovala Ježíš, hlásal pravdu, kterou On mu uložil hlásat, a nyní svůj pozemský život předává do plnosti Kristova života.
V neděli v evangeliu zazněla zmínka o dobrém pastýři, kterého ovce poznají podle hlasu a jdou za ním. Vzpomínám si na své vůbec první setkání tehdy ještě s P.Špidlíkem na Sv.Hostýně po jeho návratu z dlouhého exilu do vlasti. - Když jsme spolu před bazilikou živě hovořili o tom, že pocházíme ze stejného kraje, šla kolem skupina venkovských poutníků a jedna žena ze zástupu k němu přišla se slovy: „Nejste vy jste otec Špidlík ?" On se podivil, odkud ho může znát, když 50 let byl mimo vlast. A ona řekla: „Já jsem vás poznala po hlase." Jak víme, on dlouhá léta promlouval na vlnách vatik.rozhlasu a svými skvělými duchovními úvahami povzbuzoval církev u nás. Jeho hlas nedokázaly umlčet ani rušičky nepřátel.
I Ježíš říká, že ovce poznají dobrého pastýře po hlase. A jdou za ním. Za hlasem cizích nepůjdou, protože jim nevěří. - Otec kardinál právě toto uměl, jeho svědectví bylo bytostně živé a v jeho blízkosti se lidská srdce otvírala. Kdo ho poznal, viděl, či slyšel, s důvěrou k němu tíhnul. Svědčí o tom i toto shromáždění.
Dokázal mluvit tak, že ho se zaujetím poslouchali jak kardinálové v konkláve před volbou papeže, tak i samotní papežové, vědci z mnoha zemí světa, ale i nejprostší venkované. Dovedl hovořit k věřícím i k nevěřícím , kteří s úctou konstatovali, ano, rozumíme tomu, co on říká. Otec Tomáš Špidlík, prošel Kristovou školou evangelia, měl ve svém projevu onu přívětivou dikci, ve které zněla nejen moudrost a učenost světoznámého myslitele, ale byl tam také laskavý a přátelský tón, který i když zněl někdy nesmlouvavě jasně, měl vždy blízko k úsměvu a humoru. - I to je jeden rys z jeho odkazu, který bychom si měli osvojit pro svůj dialog s druhými.
Když jsme včera v katedrále sloužili za něho rekviem, v promluvě náš otec arcibiskup Jan se zmínil o příběhu dvou učedníků do Emauz, kdy, jak víme, se Ježíš připojuje ke skleslým a zklamaným poutníkům, - doprovází je dlouhý kus cesty, trpělivě jim naslouchá, nechá je vymluvit, pak jim vše vysvětluje a způsobí, že se jim rozhoří srdce. Nechá se od nich pozvat domů, kde ho poznají jako vzkříšeného Pána. A oni pak nezadržitelně spěchají donést tu zprávu všem ostatním. - Zaznělo tam působivé srovnání, že i náš zesnulý otec Tomáš dovedl po vzoru svého Mistra - doprovázet druhé na jejich cestě, uměl jim trpělivě naslouchat a moudře uvádět věci na pravou míru. Protože sám dovedl hořet, uměl pomoci i druhým, aby se jim rozhořelo srdce. I on se nechával pozvat od druhých a o četná pozvání nikdy nebyla v celém světě nouze. Uměl pomoci lidem poznat Krista a nasměrovat je, aby i oni nesli zvěst o vzkříšeném. - Když si osobně vzpomenu, kolik znám umělců a tvůrčích lidí, které On, otec Tomáš uměl doprovázet způsobem pokorným a přitom moudrým a inspirujícím. A díky tomuto dialogu vznikala i velká současná díla, - jak v oblasti výtvarné, tak i literární, filmové či vědecké.
Dovolte mi nakonec ještě jednu myšlenku: Ve velehradské bazilice vidíme dvoje výrazná sousoší: Vlevo apoštolové Petr a Pavel, vpravo slovanští věrozvěsti sv.Cyril a Metoděj. - Ta první dvojice představuje dva sloupy univerzální světové církve od dob jejího vzniku před 2 tisíci lety. Na nich stojí a navěky bude stát skála Církve. - Ta druhá dvojice našich věrozvěstů nás zavádí o víc, než jedenáct staletí zpět - jde o dva bratry, svaté a geniální patrony Evropy, kteří obrátili celé národy.
Ale je tu náhle ještě jedna dvojice aktuální pro tuto naši bezprostřední přítomnost. Souvisí s naším národním prostředím a jeho duchovním srdcem, které slyšíme bít právě zde na Velehradě. I zde budou hroby dvou významných duchovních vůdců a spřízněných duší: A.C.Stojana, o němž bylo řečeno, že byl schopen vrátit národu ztracenou lásku k církvi. On, náš otec Stojan, právě zde a odtud stavěl duchovní mosty jednoty křesťanů. A od dnešního dne to bude i otec Tomáš kardinál Špidlík, který ač moravský rodák z Boskovic, jako myslitel výrazně přesáhl úzké poměry jednoho malého národa, protože v sobě nesl dimenzi evropské i světové Církve. Byl tím, kdo razil cestu k její jednotě.
Velehrad tím získá jako poutní místo opět jeden z důvodů, proč sem budeme rádi putovat, opět jeden ostrůvek naděje, útěchy a povzbuzení na naší cestě.
Jeho nejbližší přátelé z olomouckého jezuitského centra Alleti říkají: Ještě ani nedokážeme dohlédnout, co všechno nám otec Špidlík vlastně předal. Máme tedy co objevovat a uvádět do života. Máme se na co těšit.
Slavme tedy i nyní Eucharistii, kde se živí setkávají s mrtvými v srdci Spasitelově. I my s Vámi, drahý otče Tomáši. Přijď, Pane Ježíši do této chvíle a spoj nás vjedno.

Záznam pohřbu na iVysílání České televize.